Кумою na zakarpatské svatbě
Ještě to není ani rok, co jsem jí nesměle nabídla, jestli nechce svůj jediný den volna, který v práci za celou dobu dostane, strávit se mnou. No, a dnes sedím v minibuse směr Chust a jedu Marušce kumovat na svatbu... sobota 15. 5 2021 Předchozí dva týdny jsem trávila všude možně po Ukrajině, takže se cítím jako ostřílený mazák – bohorovně ignoruji kravské povozy, pasáky koz i to, jak minibus vrže a divoce poskakuje po silničkách notoricky známé kvality – nebo se tak alespoň snažím vypadat… Najednou mi ale zazvoní mobil a když se ozve moje české: „Halóóó,“ celý minibus mě začne měřit pohledem a mně je jasné, že image místního si už nadále neudržím. Na nádraží v Chustu už na mě čeká Maruška se svým snoubencem Žeňou (to prosím není žádná zkratka od slova „ženich“, jak jsem si i já prvně myslela, ale zdrobnělina jména Evžen), společně jedem do Zolotareva, kde oba bydlí a kde se bude konat i svatba. Projíždíme vesnicemi. Brzy zjišťuji, že domy tu jsou dvojího typu; typ „zámek“ (doslova